O tomto zážitku napsal báseň jeden z našich uživatelů.
Výlet na Hukvaldy
V úterý druhého srpna byl naplánovaný
výlet domovním autíčkem na kopec Hukvaldy.
Dopoledne v devět hodin u auta se sešlo
tolik osob, kolik jenom do auta vešlo.
Na cestu se nám dostalo od pana ředitele
přání pěkného počasí i pohody skvělé.
Řidič zařadil jedničku a pak šlápl na plyn,
aby nám vyplnil přání a toho dne náplň.
Pod hradem jsme vystoupili a dále šli pěšky,
sestřičky z volnočasových aktivit to měly těžší.
Čtyři účastníci túry šli nahoru po svých,
já a ještě jedna paní museli mít postrk.
Drahuška a řidič Peťa si na starost vzali
dva vozíky s pěknou vahou do kopce strkali.
Na kopec jsme se dostali všichni bez úrazu,
pokochali se pohledem, jeli zpět ze srazu.
Při obědě pak pod hradem v pěkné restauraci,
probírali jsme zážitky, i sestřiček práci.
V ten den z rána chladno bylo a nebe pod mrakem
na den se však vyčasilo, jakoby zázrakem.
V tom věku, že kopec zvládnem, nikdo z nás nevěřil,
nutno za vše poděkovat, za to co kdo zažil.
